Vezeme si domů štěně
Pes
MVDr. Josef Nosek radí...
Dojeli jste k chovateli, popovídali si, zaplatili a jedete domů – šťastní, s novým, a určitě tím nejbáječnějším štěňátkem. Co dělat, aby všechno bylo správně? Bohužel, komentář k této části psího života v knihách příliš často nenajdete.
Případné potíže navazují na to, jaké zkušenosti má chovatel. Vy pak můžete mít jen pohodu či problém. Dostalo vaše štěňátko najíst v posledních několika málo hodinách? Pokud ano, můžete očekávat, že – zvláště jde-li o psychicky méně odolné plemeno – přijatou potravu při cestě vydáví.
Nebudu záměrně uvádět, která plemena jsou labilnější, a která odolnější, abych nikomu nebral iluze, ale alespoň pro představu: retrieveři, dnes mimořádně populární skupina psů, je považována za pohodáře. Přesto zde najdete plemeno, které cestu k novému majiteli obzvlášť „neřeší“ a nepozvrací se i pokud bylo nakrmeno těsně před cestou. Jiné z této jinak báječné skupiny se pozvrací téměř bez výjimky. Labilní či odolná nervová soustava je asi to hlavní, těsně následuje nakrmenost štěněte.
Z tohoto komplikovaného povídání, jak doufám, je prosté východisko – převezměte štěně nenajedené. Nenajedené prostě nemá co dávit. Nebojte, jeho zdravotní stav tím nijak neutrpí, možná právě naopak. A doma to s chutí dožene, což je jednoznačně v jeho i ve vašem zájmu.
Další poměrně důležitá otázka se týká volby dopravního prostředku. Za optimální lze považovat váš automobil, ale s jednou podstatnou podmínkou: pro psa první cesta k vám nesmí být špatná zkušenost. Nejlepší také je, máte-li štěně po cestě domů v náručí. Mělo by tam ale setrvávat dobrovolně.
Co lze považovat za špatnou zkušenost? V zásadě každý i lehký dyskomfort štěněte, např.:
- pozvracení,
- časté bývá i „neposlechnutí“ informace, že chce čůrat; pokud se v náručí začne vrtět, raději zastavte a nechte ho proběhnout,
- zdánlivá maličkost, ale významná, je nechat štěně spát, pokud usíná; usíná-li, je v pohodě, má pocit bezpečí, tak si to nesmíte zkazit – třeba tak, že se o štěně tahají děti,
- stejně významné je každé rušení klidu štěněte nebo nucení setrvávat na jednom místě apod.
- chlad nebo nepříjemné teplo asi nepotřebují vysvětlení.
Proč jsem zmínil „váš automobil“? Pro psa je pachové pozadí velmi významné, dobře si ho pamatuje a spolu s ním se mu mohou v budoucnosti znovu vybavovat dříve prožitá traumata.
Již dříve jsem psal o tom, co jsem zažil u svého prvního psa. Šlo o irského setra. Jako malému chlapci mi ho přivezli tak, že se při cestě pozvracel. Poté, kdykoli se otevřely dveře do auta, začal slintat. Naučil se jezdit autem a měl to moc rád. Pečlivě jsem mu každou cestu spojoval s příjemným zážitkem. Dokonce občas dobrovolně spal v autě u domu. Při vycházkách „do pole“ jsem se snažil, abychom jeli alespoň kousek autem. Kratičká cesta rozhodně nestačila na to, aby se mu udělalo špatně, ale slintání se po celý život nezbavil.
Pokud je tedy riziko, že něco po cestě domů nebude „super“, jeďte alespoň cizím vozem, ať si horší zkušenost nespojí s vaším automobilem. Pozor na nová auta, kde chemické pozadí v interiéru někdy hůře snáší i otrlí lidé.
Zvolíte-li pro cestu domů veřejný dopravní prostředek, je to možné, ale asi si předem nedokážete představit, kolik „odborníků“ a všelijakých chytráků cestou potkáte, a jak vám to může zkomplikovat život.
Základní požadavek totiž je: vy si vezete domů svoje štěně, a nikdo cizí by na něj neměl sahat. Celkem pochopitelný argument proti nadměrným kontaktům s cizími je zdravotní hledisko, je to také asi to jediné, čím se celkem rozumně uhájíte. Pokud jde o psychický dopad, potřebujete pro štěně klid a vytvoření vědomí, že ve chvíli, kdy opustilo mámu, jste tu jen vy, a že s vámi je vše pozitivní a jedině správné. Povídání o socializaci patří do jiné fáze psího života a rozhodně by nemělo být součástí cesty domů.
Pokud chcete tento názor podpořit z literatury, odkážu vás na knížku 400 rad pro milovníky psů (mimochodem podle mne jedna z nejlepších publikací, která kdy u nás pro kynology vyšla, navíc metodicky perfektně zpracovaná, přehledná, vtipná a s hlubokým chápáním psí psychologie) autorem je Manfred Koch-Kostersitz, vyšla u nás opakovaně.
Nejproblematičtější je asi doprava letadlem. Představte si štěně, které odeberou od mámy, strčí jej do bedýnky, a pak zažije mnohé (nejspíš podle jeho osudu a štěstí) těžko předvídatelné situace.
Naznačené možnosti přepravy jsou do jisté míry modelové, protože v transportní bedně můžete vézt štěně třeba i ve vlastním autě a od přepravy letadlem se to mnoho neliší.
Pokud je cesta opravdu dlouhá nebo je teplé počasí, nezapomeňte dát štěněti napít. Nebojte se mu ale trochu omezit množství vypité vody, ta ať je odstátá, ne studená. Opět hrozí zvracení. Je pravda, že psi zvrací „rádi a dobře“, ale přece jen je to nepříjemná zkušenost.
Pokud se zdá, že námětu zvracení věnuji příliš mnoho času, má to svůj důvod. Je to bezesporu ta nejčastější komplikace při první cestě domů, a může mít dlouhodobé a nepříjemné následky pro vás i pro štěně. Proto je třeba potížím předejít.
Důležitá je tedy pohoda a pocit bezpečí. Ztratíte-li u štěněte v tuto chvíli pomyslné body, budete je pracně získávat zpět. Všechno ostatní je moc příjemné a osobně si nové štěňátko vždy velice užívám. Už při cestě domů o sobě štěně vypoví tolik, že z toho můžete ještě dlouho čerpat při prvních krocích doma a při následující výchově.
MVDr. Josef Nosek
Přečtěte se také další články o výběru štěněte a prvních krůčcích v novém domově:
Co by mělo předcházet pořízení štěněte?