Separační úzkost: Jak pomoci psům zvládat samotu
Pes
Prázdniny skončily a váš pes je celý zoufalý z toho, že musí zase trávit dlouhé hodiny sám doma? Pořídili jste si štěně, které se vás drží jako klíště? Nebo jste si přivedli domů útulkáře s traumatem z opuštěnosti? Tady je pár tipů, jak jim pomoci vyrovnat se se samotou…
Když jde o separační úzkost psích mazlíčků, je každá rada drahá. A nedělat nic může být ze všeho nejdražší. Poškrábané dveře, rozkousané boty nebo počůraný gauč jsou přitom ještě drobnosti ve srovnání se škodami, které může strach ze samoty napáchat na mentálním i fyzickém zdraví psích přátel. Metod, jak tenhle problém řešit, je celá řada, žádná ale není stoprocentní a všechny vyžadují čas a trpělivost.
Začít odmalička
Prevence především! Když začnete odloučení trénovat už „od štěněte“, můžete z něj vychovat psa, který vydrží o samotě poměrně dlouho. Záleží ovšem na jeho vrozené povaze a také na vašem přístupu a postupu.
Pro začátek tréninku je nejlepší zvolit chvíli, kdy je štěně klidné, spokojené nebo něčím zaměstnané. Zprvu můžete odejít třeba jen za roh nebo do vedlejší místnosti s otevřenými dveřmi. Když zjistíte, že štěně nepanikaří a neshání se po vás, vraťte se, pochvalte je a odměňte. Pro začátek bohatě stačí třeba jen půl minuty samoty. Když se zadaří, zkuste interval prodlužovat a časem i zavřít dveře. Skvělým pomocníkem pro tento druh tréninku může být klec, ze které na vás pes vidí (více o používání klece se dočtete zde).
Někdy se také doporučuje pronášet při odchodu ustálenou formulku (např. „Čekej. Já přijdu.“), která psovi slouží jako uklidňující signál, že vaše nepřítomnost bude jako vždy dočasná, případně zakončená odměnou.
Pokud štěně v klidu nevydrží, ale začne kňučet, štěkat, zoufale pobíhat nebo dorážet na dveře, nechoďte za ním, dokud s tím nepřestane. Teprve pak se k němu vraťte a odměňte je za trpělivost. Někteří majitelé používají dokonce kameru, aby mohli sledovat i projevy, které nejsou slyšet, a načasovat tak návrat na nejlepší okamžik.
Neméně důležité je, abyste při tréninku byli vy sami klidní a prováděli ho bez velkých emocí, se stejnou samozřejmostí, s jakou budete chtít později odcházet z bytu. Cítíte-li se nervózní, ať už z čehokoli, raději trénink odložte na vhodnější chvíli. Neklid majitele je pro většinu psů krajně nakažlivý.
Úzkost nebo nuda?
K nejčastějším projevům separační úzkosti u psů patří:
- třes,
- rozšíření zornic,
- neklidná chůze (chůze naprázdno) až panické pobíhání,
- hlasové projevy – úpěnlivé kňučení, štěkání, vytí,
- snaha dostat se ven z uzavřeného prostoru,
- ničení překážek (dveří, oken atd.) bránících v úniku a dalších předmětů,
- odmítání potravy,
- močení či kálení v bytě nedlouho po odchodu majitele,
- nadměrné lízání, kousání a drbání,
- zalézání do tmavých koutů,
- zvýšená plynatost,
Některé z těchto projevů mohou být známkou pouze toho, že se váš pes zoufale nudí. Nejjednodušším způsobem, jak to odlišit, je dopřát mazlíkovi spoustu pohybu a zábavy a zkusit od něj odejít až potom. Jestliže bude stejné symptomy v podobné intenzitě vykazovat i poté, co se dosyta vydovádí, půjde pravděpodobně o „separačku“.
Separační úzkost se může nečekaně objevit i u psů, kteří jí nikdy předtím netrpěli. Nejčastěji k tomu dochází tehdy, když majitel z nějakého důvodu (prázdniny, mateřská dovolená, delší pracovní neschopnost apod.) začne se psem trávit veškerý čas a zvíře si zvykne na jeho nepřetržitou přítomnost. Návrat k původnímu režimu je pak šokem, který může nastartovat nežádoucí projevy. I tady se vyplatí myslet dopředu a záměrně psovi „ordinovat“ chvíle samoty i v době, kdy vás k tomu nic nenutí.
Výše jmenované příznaky mohou způsobit i jiné stresující změny, jako je například stěhování, změna v osazenstvu domácnosti nebo zhoršení zdravotního stavu (sluchu, zraku atd.). Ať tak či onak, první, co byste měli udělat, když takové nezvyklé projevy zpozorujete, je nechat psa vyšetřit veterinářem.
Rady a recepty
Žádný zaručený recept na separační úzkost bohužel neexistuje, následující tipy proto berte s rezervou. V některých případech ale může pomoci:
- nechat doma zapnutou televizi nebo rádio,
- nechat v dosahu psa kus oblečení s vaším pachem,
- nechat psa s jeho oblíbeným plyšákem na mazlení (více o používání plyšových hraček se dočtete zde),
- věnovat psovi před odchodem chvíli zklidňující péče (můžete ho např. namasírovat, třeba i s použitím vhodného oleje),
- pořídit druhého psa. :-)
V obchodech jsou volně k dostání i různé protistresové přípravky, které využívají buď syntetické feromony (aplikované formou sprejů, difuzérů či obojků), nebo přírodní účinné látky podávané orálně (v pamlscích, tabletách, kapkách či olejích). V poslední době jsou zvlášť oblíbené přípravky obsahem CBD z konopí. Ve výjimečných případech (Silvestr, přeprava letadlem apod.) vám může veterinář předepsat i silnější prostředek, je ale třeba počítat s tím, že výběr veterinárních léčiv tohoto typu je na rozdíl od těch humánních omezený a většina z nich má jen čistě sedativní efekt.
Nejlepším receptem tak zůstává postupný, důsledný a trpělivý trénink. A pokud si s péčí o úzkostného psa nebudete vědět rady, nestyďte se obrátit na zkušenější chovatele nebo využít služeb psího trenéra či psychologa (kurzy zvládání separační úzkosti nabízí např. Psíchologie, s níž Zvěrokruh spolupracuje.). Zvládnout samotu totiž dokáže sám jen málokdo…
