Není seno jako seno
Drobní savci
Tráva a seno by měly tvořit zdaleka největší část stravy drobných býložravých savců: u králíků cca 85 %, u morčat 80 % a u činčil a osmáků až 95 %. Proto si tato zdánlivě nejobyčejnější složka jejich jídelníčku zaslouží možná největší pozornost ze všech. Nemá-li seno optimální kvalitu, výživový deficit vašich mazlíčků nedoženete žádnými potravními doplňky. Na co je tedy při výběru sena dobré dávat pozor?
Vůně a konzistence
Dobrým vodítkem je určitě vůně. Co nevoní vám, nepůjde pravděpodobně pod nos ani vašim mazlíčkům. Zvlášť zatuchlost a plíseň by v senu neměly být cítit! S barvou už to není tak jednoznačné. Seno nažloutlé barvy nemusí být o nic horší než zelené. Vzhled, stejně jako řada dalších vlastností, totiž do značné míry závisí na původu sena, jeho druhové skladbě a způsobu sklizně a sušení.
Pokud jde o obsah vody, seno by nemělo být ani nedosušené, aby nehrozilo, že se zapaří a/nebo zplesniví, ani přesušené, aby se z něj neodrolovaly nejcennější části, a už vůbec ne prašné, aby mazlíčkům nedráždilo oční a dýchací sliznice. Dobře usušené seno poznáte podle toho, že šustí a stébla v něm se neohýbají, nýbrž lámou.
Luční seno
Kvalita trávy do značné míry závisí na kvalitě půdy, z níž roste. Seno z původních luk proto bývá organičtější (více „bio“, chcete-li) a díky tomu může být vhodnější např. pro mazlíčky trpící alergiemi. Mívá také bohatší druhovou skladbu: nabízí traviny, jeteloviny i bylinky, a tudíž přirozenější a přitažlivější paletu chutí, vůní a textur, z nichž si mohou mazlíčci vybírat podle svých potřeb a apetitu. Bylinky jim navíc mohou prospívat i svými fytoterapeutickými účinky.
Horské seno
Skutečnou lahůdkou mezi lučními seny jsou pak sena horská, která pocházejí z oblastí nejméně znečištěných lidskou činností a mívají nejbohatší druhovou skladbu. Pouze bílkovin mohou obsahovat kvůli drsnějším podmínkám o něco méně. Pro mláďata v růstu, březí a kojící samice a zvířata starší nebo v rekonvalescenci jsou proto někdy doplněná vojtěškou.
Seté seno
Vedle lučních sen jsou na trhu k dostání také sena setá, která se pěstují na polích, jako každá jiná píce. Jejich výhodou je větší jistota druhové skladby. Z těch jednodruhových si na trhu už dlouho vede nejlépe seno bojínkové, a to hned z několika důvodů. Bojínek luční (anglicky „timothy“, na obr. výše a níže) je mezi pícninami určenými pro býložravce „zlatým standardem“ zejména proto, že:
1) má vysoký obsah nestravitelné vlákniny, která napomáhá plynulému trávení;
2) jeho listy a především stébla jsou bohaté na křemičitany, které napomáhají obrušování zubů;
(Zde je třeba zmínit, že nabízet králíkům a hlodavcům k péči o chrup pouze hlodací hračky nebo větvičky rozhodně nestačí. Po celý život jim totiž rostou nejen hlodáky, ale i stoličky – a právě ty skvěle obrušuje žvýkání např. bojínku.)
3) má nižší obsah vápníku, což je důležité hlavně pro jedince náchylné k tvorbě močových kamenů a dalším potížím močových cest;
4) jeho husté klasy mohou být pro drobné býložravce vítanými „pamlsky“.
Přes všechna svá pozitiva může být čistě bojínkové seno přece jen poněkud jednotvárnou krmí. Někteří výrobci do něj proto přidávají zeleninu nebo bylinky a někteří majitelé je míchají nebo střídají se seny vícedruhovými. Pro mladé, starší a nemocné králíky a pro morčata, osmáky a činčily může být zase bojínek příliš tuhým soustem.
První seč vs. otava
Někteří dodavatelé na obalech specifikují, zda jejich seno pochází z první seče, nebo z otavy (tzn. z druhé a dalších sečí v téže sezóně). I to má dobrý důvod. Seno z prvoseče obsahuje více stonků, květů a klasů, a tím pádem i více vlákniny (což může být plus např. u bojínku). Naproti tomu otava má díky vyššímu obsahu listů více bílkovin, je měkčí a stravitelnější. U výrobců, kteří prvoseč a otavu neodlišují, je pak nutno počítat s tím, že vlastnosti sena se mohou v průběhu roku měnit. Zdravým mazlíčkům by ale taková změna neměla vadit – naopak, může zvýšit rozmanitost jejich jídelníčku, stejně jako střídání sen různé skladby a původu.
Sušení sena
Je lepší sušení přirozené, nebo umělé? Na slunci, nebo v sušírnách? Postupů je celá řada, někdy se vzájemně kombinují a každý z nich má své odpůrce i zastánce, Hlavní klady a zápory umělého sušení jsou ovšem nasnadě:
+) lepší kontrola nad procesem sušení = nehrozí, že kvalita sena utrpí vlivy počasí.
-) větší ekologická zátěž = vyšší spotřeba energie na manipulaci se senem a hlavně na vyhřívání a ventilaci sušíren.
To samozřejmě neznamená, že seno z velkosušírny nemůže být horší než seno z dědečkova dřevěného sušáku. Technologie nemusejí být tak dokonalé, jak se tváří, a lidský faktor může hodit vidle i do nejmodernější výroby. Leccos se dá pokazit také špatným skladováním.
Máme-li tedy shrnout hlavní tipy pro výběr sena, jsou to tyto: 1) volte spíš čichem a hmatem, než okem, 2) sledujte, co vašim mazlíčkům chutná a prospívá, a 3) najděte si výrobce, na které je spolehnutí - a aby to nebylo hledání jehly v kupce sena, mrkněte do naší nabídky.
Fotografie Hay Patch at Sunrise autora Corey Leopold byla použita s mírnými úpravami v souladu s licencí CC BY 2.0 DEED, fotografie Field of Timothy autora Derek Harper a Young rabbit in a hay field autora M J Richardson byly použity s mírnými úpravami v souladu s licencí CC BY-SA 2.0 DEED a fotografie Phleum pratense, Sant Hilari Sacalm autora Josep Gesti byla použita s mírnými úpravami v souladu s licencí CC BY-SA 4.0 DEED.