Řasokoule – nenáročný mazlíček z říše rostlin

Akvatera

Ze země, která dala světu bonsaje, přichází další živý klenot, podobně fascinující, ale s mnohem menšími nároky na péči. „Co to je?“ zeptá se každý, kdo tuhle mechovou kuličku uvidí poprvé. Odpovědět jedním slovem by bylo málo. Řasokoule jsou fenomén, který stojí za to poznat blíž.

Vykutálená rarita

Řasokoule zelené (Aegagropila linnaei) se přirozeně vyskytují v mělkých chladných jezerech převážně severní polokoule. Našli byste je na Islandu, ve Skotsku, v Estonsku a především v Japonsku, kde jsou už od roku 1920 chráněné jako přírodní památka. V horském jezeře Akan tam dorůstají největších rozměrů (až 30 cm v průměru) a dožívají se nejvyššího věku (přes 100 let).

Jde vlastně o pohyblivé kolonie řas modelované mírnými vodními proudy vyvolanými větrem. Marimo, jak těmto podivuhodným stvořením říkají Japonci, se líně převalují po dně a nastavují tu jednu, tu druhou tvář řídkému slunečnímu světlu. Nespěchají ani v růstu – přibývají jen asi o 5 mm za rok.

Zelený mazel

Za to, že se z Japonska rozkutálely do celého světa, vděčí řasokoule nejen svému sympatickému vzhledu, ale i faktu, že jsou mimořádně odolné a nenáročné. Vydrží poměrně dlouho na suchu, takže se snadno přepravují, a k životu nepotřebují víc než čistou studenou vodu, trochu světla a občas… jemně pomasírovat!

Voda

Výhodou řasokoulí je, že se dají pěstovat nejen v akváriu, ale i v nádobách bez filtrace, jako je třeba váza na psacím stole. V takovém případě musíte samozřejmě nádobu nechat otevřenou (i marimo potřebuje dýchat) a vodu v ní pravidelně jednou za týden až 14 dní vyměňovat. Použijte-li vodu z kohoutku, měla by být odstátá a ne příliš tvrdá. Teplota vody, v níž si marimo hoví, by neměla překročit 25 °C. Za horkých dnů neuděláte chybu, když do „marimária“ hodíte pár kostek ledu nebo ho i s jeho obyvatelem strčíte na chvíli do lednice. Povzbuzující a ozdravný je pro řasokoule také pobyt v mírně poloslané vodě (snesou až 20 g soli na 1 l vody – musí to být ale sůl mořská nebo akvarijní, ne kuchyňská!).

Světlo

Řasokoule nejlépe prospívají v nepřímém světle, na jaké jsou zvyklé z jezerního dna. Na přímém slunci naopak chřadnou. Nesvědčí jim také nerovnoměrné osvětlení – část, která je dlouhodobě ve stínu, může začít zahnívat. Proto je dobré s nimi ve vodě tu a tam „zakvedlat“. Řasokoule je sice rozený povaleč, ale úplná nehybnost ji může zahubit.

Masáž

S tím souvisí i nutnost pravidelného „masírování“. Aby si marimo udrželo kulatý tvar a nezplošťovalo se, je třeba ho jednou za čas, např. při výměně vody, jemně poválet mezi dlaněmi. Netlačte na ně ale příliš – mohlo by se rozpadnout. Při výměně vody se také doporučuje řasokouli opatrným smáčknutím vyždímat. Je pak kompaktnější a po opětovném ponoření nasákne čistou vodu (to je důležité hlavně v případě, že vám marimo „onemocní“, což se nejčastěji projevuje tím, že začne hnědnout nebo blednout a voda kolem něj se rychle zakaluje).

A když se vám řasokoule přece jen rozpadne? Nic se neděje. Zkuste ji opatrně stlačit do původního tvaru, nebo z ní vymodelujte několik menších „řasokuliček“. A vodní koulovaná může začít nanovo!

 

V našich prodejnách nabízíme řasokoule ve dvou velikostech:

 

Ilustrace Arni Einarssona (Myvatn Research Station) a fotografie autora Piotr719 jsou použity s mírnými úpravami v souladu s licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported.