Proč nekrmit psa od stolu
Pes
MVDr. Josef Nosek radí…
Najdeme mnoho důvodů, proč krmení „od stolu“ považovat za nesprávné až nesmyslné. To, proč to nedělat, může být nahlíženo z více stran. Jeden důvod je zcela jednoznačný a navzdory tomu stále přehlížený.
Vymezme si nejprve, co považujeme za tzv. krmení od stolu. Je to situace, kdy jí majitel psa nebo kterýkoli člen jeho rodiny a přitom průběžně dává část svého jídla psovi.
Proč je toto chování nesmyslné? Důvod leží v přirozeném uspořádání smečky psovitých šelem, které – ať se nám to třeba nezdá nebo nelíbí – v soužití se svým psem napodobujeme. Čím blíže poznáme podstatu psího chování a chápání, tím méně budeme mít problémů se psem, tím méně práce nám dá jeho výchova a tím méně násilí budeme potřebovat. Výchova psa (stejně jako dětí) by měla jít přirozeně a jen rozvíjet potenciál štěněte bez používání nátlaku. Výsledkem je pak ničím nenarušená láska a důvěra a naprostá spolehlivost ve všech situacích.
Jak se tedy krmí smečka? Jednoduše podle hierarchie. První žere vůdce, tedy alfa samec a samice a postupně další podle zařazení ve smečce. U psa platí totéž. První jí ten, kdo je jeho „hlavním pánem“ a pak postupně podle zařazení ve smečce ti ostatní. Pokud to dodržíte, nají se celá rodina a na psa nic nezbude. To je ta nejlepší varianta! Pes pochopí, že od stolu nic nedostává, přijme to, protože to odpovídá jeho přirozenosti a problémy nenastanou. Takto „vychovaného“ (uznejte, že taková výchova je mimořádně nenáročná) poznáte snadno: nikdy ho ani nenapadne loudit a obtěžovat u stolu, když kdokoli jí. Proč je to u většiny psů jinak? Protože někdy někdo toto pravidlo porušil. Nevím, jak dostatečně silně a přitom korektně by měla být označena naše „lidská“ nepoctivost a nedůslednost, která se právě tady projevuje nejčastěji.
Někdo z rodiny si řekne, že pro jednou se nic neděje a poruší pravidlo. Pes ale nezná výjimky. Jestliže to šlo jednou, půjde to už vždycky a tuto zkušenost mu už nikdo nevymaže.
Moc rád bych teď rozvedl myšlenku, jak čistá a bezproblémová by byla i lidská společnost, kdybychom dodržovali pravidla i ve chvíli, kdy nás nikdo nepozoruje, ale to mi – alespoň v této souvislosti – nepřísluší. Mějme to, prosím, jako dokreslení a důvod k zamyšlení.
Pokud tedy někdo z rodiny (ale nemusí být jen z rodiny) někdy dal psovi jídlo od stolu, vychoval tak na jediný pokus loudila, který bude sedět u stolu, pravděpodobně nehezky slintat a pokoušet další k porušení (stejně už neexistujícího) pravidla o nekrmení od stolu, protože „se tak smutně dívá“.
A jak to zasahuje do výchovy, jak jsem uvedl na začátku? Zcela jednoznačně sdělujete psovi: „Já nejsem první ve smečce, můžeš to být i ty.“ To, jak pes s touto informací naloží, je už na něm. Některý občas neposlouchá, jiný neposlouchá častěji, ale může se také pokusit převzít vedení smečky. Že nevíte o takových případech? Buďte rádi, někdy končí i smrtí a ne vždy to „odnese“ pes.
Pochopitelně nekrmení od stolu není jediná věc, která se promítá jako významná do výchovy štěněte. Znovu ale zdůrazním: kromě všech hygienických, dietetických a dalších pochybení psovi při krmení od stolu sdělujete, že nejste nebo neumíte být jeho nadřízeným. Pokud chcete prosazovat rovnoprávnost, pokuste se o to třeba v manželství, ale ve smečce je vždycky uplatňováno pořadí. Musí být poctivé, spravedlivé a prospěšné všem. Umíme to ještě?
MVDr. Josef Nosek