Jedeme si pro štěně
Pes
MVDr. Josef Nosek radí...
Prošli jste si rozhodnutími týkajícími se výběru psa a nastává čas se pro něj vypravit? Co vás v této souvislosti čeká a na co by bylo dobré pamatovat?
Pokusme se zcela konkrétně probrat kroky, které vás v tento velký den čekají:
- vyzvednutí štěněte (u dospělého psa by bylo vše jednodušší, proto si v takovém případě vyberte jen některé z mých rad, které vám podle citu připadnou jako smysluplné),
- doprava štěněte domů,
- první hodiny doma.
Tento příspěvek bude věnován krokům, které byste měli mít zhruba na paměti při přebírání štěněte. Ponechejte si na to čas, a pokud by mělo přebírání štěněte probíhat stylem „zaplať a už tě nechci vidět“, buďte velmi obezřetní. Chovatel by vás měl napříště považovat za člena své – jak se někdy jako pejskaři vyjadřujeme – chlupaté rodiny.
Samotnému vyzvednutí by měla předcházet dohoda o ceně a případně dalších podmínkách převzetí štěněte. Jedete tedy připraveni.
S chovatelem (případně s předchozím majitelem) budete řešit:
a) Právní souvislosti předání, což nejlépe vyřeší kupní smlouva. Rozhodně lze doporučit její sepsání. Dobří chovatelé takovou smlouvu mají připravenou, její obsah by vám měl být srozumitelný, ale zaměření tohoto příspěvku nedává prostor k detailům. Není-li v kupní smlouvě uvedena cena štěněte, pak požadujte příjmový či výdajový doklad. Pokud již plemenná kniha vydala průkaz původu pro vaše štěně, převezmete ho se štěnětem. V opačném případě si dohodněte, kdy a jak vám jej chovatel předá.
b) Informace o zdravotní péči – de facto jen převezmete očkovací průkaz, kde by měly být údaje o očkování štěněte a zda, čím, a kdy bylo odčervováno.
Opět přidám mou osobní zkušenost: štěně vždy na cestu ode mne dostane tzv. kapičku, tj. preparát proti zevním parazitům ve formě spot-on. Tím máme oba – nový majitel i já - zaručeno, že v příštích 4 týdnech bude štěně prosté zevních parazitů.
c) Dosavadní výživu štěněte – poptejte se podrobně na to, co štěně jedlo, jak často (případně v kolik hodin, pokud dostávalo krmení pravidelně), v jaké podobě (teplota, množství „zálivky“ u granulované stravy, v jaké misce apod.), jak štěně ke krmení volal, jak se štěně chovalo (nemělo by například odbíhat od misky atd.).
V této souvislosti bych rád varoval před chovateli, kteří krmí štěňata tak, že jim „hodí“ krmení do kotce a dále je nesledují. Bez dlouhého vysvětlování uvedu analogii s dětmi – dali byste dítěti jídlo na stůl a nechali ho, ať si bere podle vlastního uvážení? Správné je dát psovi (v jakémkoli věku, tedy i štěněti) jeho dávku, a počkat, až ji sní. Pokud jí s chutí, máte jistotu, že je všechno v pořádku. Někdy trochu s nadsázkou říkám, že pes má na rozmyšlenou 3 vteřiny. Pokud se do jídla nepustí, nebo pokud řeší něco kolem, jídlo mu seberu, a dostane ho až při dalším krmení. Nemějte obavy, že ho tím trápíte. Zdravé štěně dostane další jídlo už za pár hodin a brzy pochopí pravidla. Pokud si to takto zavedete, už nikdy to nebudete chtít jinak. U takto krmeného psa také ihned poznáte, že něco není v pořádku, když se hned nepustí do jídla.
d) Kdy bylo štěně naposledy krmeno? To nejlepší, co můžete udělat, je požádat chovatele, ať štěně před cestou nekrmí. V praxi jsem se setkal s řadou psů, kteří po nakrmení potravu při cestě „domů“ vyzvrátili. Pokud si tuto nepříjemnou zkušenost spojí s vámi, už v začátku „ztrácíte body“. Horší je, že někteří si to natolik zafixují, že pak mohou mít problémy s jízdou v automobilu (pokud je jím napoprvé přepravováno). I to jsem zažil mnohokrát – mimo jiné i u svého prvního psa, kterého mi kdysi přivezl můj otec. Ani dlouhé hodiny trávené společně v zaparkovaném autě neodstranily jeho fobii. Od té doby jsem tyto okolnosti již nikdy nepodcenil.
e) Jaký byl dosavadní denní režim štěněte? Nemusíte ho nějak přesně kopírovat, ale je dobré ho znát. Něco z toho se vám může hodit, a bude-li štěně nejisté, pak situace, které zná, mu pomohou lépe přijmout změnu.
f) Co už štěně umí? Jestli to zní trochu maximalisticky, pak vězte, že štěně by určitě mělo umět přiběhnout k jídlu na povel. Tím povelem může být zavolání, já jsem vždy předával štěňata, která přibíhala na pískání, protože majitel může dát psovi libovolné jméno (jiné než je uvedeno v průkazu původu), a pískáním se tedy nic nezkazí.
g) Poproste chovatele, zda vám může dát alespoň kousek látky, kterou mělo štěně v pelíšku. Voní po sourozencích a po mámě a téměř každé štěně ho rádo využije při prvním usínání u vás.
Může se stát, že se na vás chovatel bude dívat trochu s odstupem při takovém požadavku. Třeba jen nechce řezat pěkný pelech ... Buďte připraveni a mějte po ruce látku, nejlépe se mi osvědčil froté ručník. Ručník navoníte otřením mámy štěněte a jeho sourozenců, případně jej na chvíli, kdy budete povídat s chovatelem, necháte v pelechu. Už při cestě domů se zpravidla osvědčí jako prostředek k uspokojení štěněte.
Až budete s chovatelem probírat všechny tyto podrobnosti (a jistě i některé další, které vám bude chtít říci chovatel, nebo které napadnou přímo vás), domluvte se, jestli můžete použít telefon a urovnat si ještě některé nesrovnalosti po příjezdu domů.
Při předávání štěněte jsme často hovořili i o jeho výchově. Obvykle jsem zahrnul nového majitele tolika informacemi, že nebylo v jeho silách si všechno zapamatovat. S jistou poťouchlostí jsem mu sdělil, že je to prosté, protože při výchově stačí být chytřejší než jeho štěně. Odcházel suverénně - každý je přece chytřejší než štěně. Při následujícím telefonátu pak mnohý připustil, že tomu tak možná za všech okolností není.
Poprosil jsem každého nového majitele, aby mi zavolal druhý den. To poskytuje možnost doladit některé – možná nesprávně sdělené nebo nepochopené – názory a také to je výborný monitoring pro odhad, jak se majitel trefil do povahy štěněte.
První noc je velmi důležitá! Tak o tom zase příště…
MVDr. Josef Nosek