Jak (ne)krmit psa aneb Dávkování, doba, frekvence a časté chyby v krmení psů

Pes

„Čím krmit?“ není jediná otázka, kterou by si majitelé psů měli klást, když přemýšlejí o výživě svých mazlíčků. Ani to nejkvalitnější krmivo nemusí psímu parťákovu prospívat, není-li mu podáváno ve správném množství, ve správný čas a správným způsobem. Pojďme si tedy prolétnout hlavní zásady, jimiž by se měl řídit stravovací režim našich psích kamarádů.

jak_krmit_psa_banner

Na úvod je třeba zdůraznit, že ve výživě neplatí žádné pravidlo absolutně. I psi z jednoho vrhu mohou být velmi odlišní a mít rozdílné stravovací nároky. Většina výrobců ostatně už přímo na obalech a v popiscích krmiv upozorňuje, že je třeba sledovat kondici zvířete a krmení přizpůsobovat jeho individuálním potřebám.

Dávkování

Základním vodítkem k optimálnímu dávkování je doporučená denní krmná dávka uvedená (v gramech) na obalu či v popisku krmiva. Pokud jde o granule, první dávku nového krmiva doporučujeme odměřit pomocí váhy, nikoli odměrky. Granule s různým tvarem a hutností mohou při stejném objemu mít velmi odlišnou hmotnost. Plně důvěřovat proto lze jen váze, případně odměrce, kterou ke krmivu poskytuje přímo jeho výrobce. I značková odměrka ale může začít „klamat“, pokud výrobce změní podobu granulí nebo upraví jejich dávkování.

Jak jsme již zmínili, doporučenou dávku je nutné upravovat podle kondice psa. Především je třeba sledovat, zda zvíře netrpí podváhou či nadváhou. Posoudit to lze jednoduše zrakem a hmatem podle následujícího schématu:

  1. PODVÁHA – výrazně vystupující žebra, páteř a pánevní kost; viditelný úbytek svalové hmoty; na hrudním koši nelze nahmatat tukovou tkáň.
  2. HUBENOST – viditelná žebra, vrcholky obratlů a pánevní kost; břicho výrazně vtažené; na hrudním koši nelze nahmatat tukovou tkáň.
  3. IDEÁLNÍ VÁHA – žebra a páteř nejsou viditelné, ale lze je snadno nahmatat; břicho vtažené; na hrudním koši lze nahmatat tenkou vrstvu tukové tkáně.
  4. NADVÁHA – žebra a páteř stěží hmatatelné; břicho povolené; zjevné vrstvy tukové tkáně kolem páteře a u kořene ocasu.
  5. OBEZITA – břicho viditelně vypouklé; silná vrstva tuku kolem hrudníku, páteře a kořene ocasu.

Psi jsou ale různí a někteří mohou působit mohutně či vychrtle i při ideální hmotnosti. Pokud si nejste jistí, rozhodně neuškodí konzultovat výživovou kondici vašeho mazlíka se zkušeným chovatelem a s vaším veterinářem.

Do krmného režimu samozřejmě patří i pamlsky, s nimiž doporučená dávkování běžných krmiv nepočítají. Pokud tedy odměňujete a nechcete, aby váš pes tloustl, je třeba odečíst mu denní dávku pochoutek od denní dávky základního krmiva. Nejpřesnější by bylo odečítat kalorie, pro obyčejného smrtelníka, který neholduje složitým výpočtům, ale bohatě stačí ubrat odpovídající počet gramů, dál sledovat kondici psa, a kdyby zvíře hublo nebo tloustlo, zvolit vydatnější nebo méně kalorické pamlsky.

Zvýšit dávku krmiva (nebo použít výživnější recepturu téže značky) je vhodné také v obdobích zvýšené zátěže, a to nejen u pracovních a sportovních psů, ale i u běžného mazlíčka například po celodenním výletě nebo u psů chovaných venku v zimním období.

Mimořádně zvýšený energetický výdej mají rovněž březí a kojící feny. Nechcete-li tedy fenu z nějakého důvodu převádět na výživnější krmivo (které ji lépe zasytí a bývá vhodné i pro štěňata), musíte jí zvýšit dávky toho dosavadního. Obecně platí, že v 1. polovině březosti fena nepotřebuje více živin a ani by neměla přibírat. Až zhruba od 4. týdne je třeba zvýšit krmnou dávku o třetinu až polovinu. Nejhladovější jsou psí mámy v období kojení: v závislosti na počtu štěňat u nich může příjem krmiva stoupnout až čtyřnásobně! Až do odstavu se proto doporučuje dopřávat fence tolik krmiva, kolik chce sníst.

Pravidelné rituály jsou důležité i pro člověka, natož pro psa a stres z nepředvídatelných změn může psímu mazlíčkovi zkazit nejen náladu, ale i zažívání. Proto je dobré snažit se krmit psa denně vždy v podobném čase. A ještě důležitější je dopřát mu klid na trávení nejméně 30 minut, ideálně 2-3 hodiny po krmení. Zvlášť u jedinců náchylných k torzi žaludku (více v článku o torzi) je nutné zajistit, aby po příjmu potravy nebyli příliš fyzicky aktivitní, necestovali a také přesmíru nepili.

V otázce, kolikrát denně je vhodné psa krmit, nepanuje obecná shoda. Nicméně trávicí trakt, který je často nebo dlouhodobě nečinný, může ochabovat (a z hladu někdy reagovat až zvracením žlučových šťáv!). Krmení jednou denně se proto nedoporučuje zvláště u plemen náchylných k přetočení žaludku, která potřebují mít svalstvo trávicí soustavy dobře tonizované.

Většina majitelů proto rozděluje denní krmnou dávku na ranní a večerní porci (vyšší frekvenci vyžadují jen štěňata a březí a kojící feny). Podávání více menších porcí denně může omezit i nezdravý sklon k hltání, při němž pes potravu dostatečně nerozkouše a neprosliní. Není to ovšem zaručený recept. Na notorické hltavce je třeba vyzrát jinak, např. s pomocí zpomalovacích misek, lízacích podložek či plnitelných hraček).

Pokud se stane, že z nějakého důvodu nebudete moci psa nakrmit a nechat odpočinout dle zaběhlého režimu, pamatujte, že krátké hladovění nemůže zdravému zvířeti uškodit, ba naopak. Vynechat jednou za čas oběd nebo večeři může ostatně prospět i páníčkovi či paničce.

Snaha zpestřit psovi stravu může být chvályhodná, vždy je tu ale riziko, že mu nové krmení neudělá dobře. U základního krmiva, které tvoří největší část psího jídelníčku, proto měňte značku raději jen v případě, že ta nynější vašemu psovi zjevně nesvědčí nebo když vám to doporučí veterinář. U granulí od téhož výrobce, jejichž složení je podobné, můžete zkusit obměňovat příchutě. U psů s citlivým zažíváním může být ale riskantní i to.

Pestrost stravy je proto lepší zvyšovat pomocí pamlsků. Když psovi nějaká pochoutka „nesedne“, nezatíží ho zdaleka tolik jako nevhodné granule či konzerva. (K pamlskům samozřejmě nepatří krmení „od stolu“ lidskou stravou. Takové rozmazlovaní není dobré k ničemu, pro psy je nezdravé a nevýchovné – učí je „žebrat“.)

Pokud se přece jen rozhodnete převést psa na nové krmivo, postupujte pozvolna a obezřetně. První tři dny míchejte stávající krmivo s novým v poměru 3 : 1, další tři dny napůl a další tři dny v poměru 1 : 3. Pokud se do té doby u psa neprojeví žádná negativní reakce (sledujte i stav kůže, srsti a stolice), můžete původní krmivo zcela opustit.

K větší pravidelnosti a rituálnosti přispívá rovněž strategie odebírání misky, kdy psovi nenecháváte misku s krmivem k dispozici nepřetržitě, ale vyhradíte mu na krmení max. čtvrthodinku, po níž misku odeberete, ať je prázdná nebo ne. Mlsnějším a mazanějším mazlíkům může trvat pár dnů, než na takový režim přistoupí, a méně důvtipným, než ho pochopí, vytrvat se ale vyplatí. To, že pes mezi jídly mírně vyhládne, posílí jeho přirozený instinkt lovce, podpoří apetit a prospěje i jeho žaludku. A protože se nebude moci krmit průběžně, bude mít také pravidelnější stolici.

Asi není třeba dodávat, že když pes svou porci nedojí, je třeba ji pro pozdější použití vhodně uskladnit, nejlépe v uzavřené nádobě, v temnu a chladu.

Jako všechna výše uvedená doporučení, i tohle sice znamená práci navíc, ale co by vášnivý pejskař neudělal pro to, aby jeho mazlíkovi dobře chutnalo a trávilo. Tak s chutí do toho!