Drogonův deník – Červen
Pes
Naše kolegyně Eva si pořídila štěně! A my jsme se rozhodli, že se s vámi podělíme o její radosti (a někdy i strasti). Každý měsíc na těchto stránkách zveřejníme pár postřehů a fotek ze života s chundelatým drakem jménem Drogon a budeme se těšit na vaše reakce pod našimi příspěvky na Facebooku a Instagramu…
Den 1. – Červen – Červenec – Srpen – Září/Říjen – Listopad – Prosinec/Leden – Únor/Březen/Duben
Jak jsme zmínili v 1. díle, Eva přivedla Drogona do domácnosti, ve které už jeden pes žije, a sice devítiletá belgická ovčanda Infinity (slyšící na „Ini“). Aby starousedlice nezačala vidět v mladém přistěhovalci hrozbu, dbala Eva v prvních dnech na to, aby oba psi jedli a odpočívali odděleně. Ini je sice rozumná fenka s flegmatickou povahou, ale když jde o krmení a spaní, může ztratit nervy i největší psí kliďas. S živlem, jako je Drogon, musíte být navíc ve střehu neustále (tedy pokud zrovna nespí), a jakmile si dovolí moc, dát mu to ihned jasně najevo. Ini tohle naštěstí umí: když byl Drogon v jisté chvíli příliš neomalený, stačilo jedno varovné ohnání se, aby pochopil, kde je hranice, a začal psí dámě projevovat náležitý respekt. A ona ho za to v noci odměnila tím, že ho pustila k sobě do pelíšku (na fotce vidíte, jak je Eva ráno našla).
Další příležitost k socializaci se Drogonovi naskytla hned následujícího dne, kdy ho Eva vzala poprvé s sebou do práce. O společnost tu její dráček rozhodně nemá nouzi – vedle cca 50 lidí, které „na centrále“ v Lomnici nad Popelkou může potkat, se tu běžně vyskytuje až deset psů různého věku a rasy. O svoji část kanceláře (ohrazenou plůtkem) se Drogon dělí nejen s Infinity, ale také s border teriérem Bradem a šeltií Kobiem, pejsky kolegyně Danči. Drogon tu má od začátku svoji klícku k pravidelným šlofíkům, svoje misky na jídlo a pití a několik hraček k posilování čelistí a zahánění nudy. Díky tomu a průpravě od Ini se do psího týmu začlenil celkem hladce.
Zato s člověčím kolektivem byla zpočátku trochu potíž. Při pohledu na roztomilého chlupáče se totiž s částí lidské populace děje podivná věc: hlas jí stoupne o oktávu výš, artikulace klesne na předškolní úroveň, a když k nim zvědavé štěně přiběhne, začnou se s ním mazlit jako o život. A to panička vidí nerada. Za prvé, štěně si může zafixovat, že volání vysokým šišlavým hlasem věstí zábavu, a když na ně potom na ulici někdo udělá „ťuťu-ňuňu“ z protějšího chodníku (ano, i to se stává)… raději nebudeme domýšlet, co se může přihodit. Za druhé, u štěněte tak robustního a energického plemene je důležité, aby si nejprve vybudovalo pevnou vazbu k pánovi, kterého má poslouchat. Za třetí, divoké vítání je zvyk, který u tak velkého psa může být v dospělosti vyloženě nebezpečný. Kontakt s lidmi tedy rozhodně ano, ale v rozumných mezích a pod dohledem paničky.
Když je čas na venčení (tj. přibližně každé 2 hodiny), zamíří Eva s Drogonem do přilehlého parku. Na trénink obtížnějších úkonů je ještě brzy, takže venkovní výcvik zatím omezuje jen na chválení a odměňování pamlsky pokaždé, když Drogon vykoná potřebu, přiběhne na zavolání, popoběhne s míčkem v tlamě apod. Mnohem tvrdší výcvik absolvuje ona sama při častých odchodech a příchodech. Štěňata německého ovčáka totiž v prvních měsících života nesmějí zdolávat delší schodiště (kvůli riziku dysplazie loketního a kyčelního kloubu) a naše kancelář se nachází v 1. patře s technickým výtahem, který Eva nemá ráda. Svoje teď už třináctikilové psí batole proto zhruba 10× denně nosí po schodech. Ufff!
V půlce června čekala Drogona velká událost: první návštěva veterináře. A protože letos má jít ještě 2× na očkování a potom nejméně 1× ročně na preventivní prohlídku, udělala Eva všechno pro to, aby jeho první zkušenost se zvířecím doktorem byla co nejpříjemnější. Do čekárny přišla s předstihem, aby štěně mělo čas se rozkoukat, a vybavená zásobou extra chutných psích laskomin, kterými ho průběžně odměňovala za spolupráci. S paní doktorkou byla předem dohodnutá, že pacientovi dovolí prozkoumat i ordinaci a bude se snažit, aby všechny procedury podstoupil bez nucení. Ona sama po celou dobu dělala, jako by se nic zvláštního nedělo, a rozhodně Drogona neutěšovala, když mu bylo něco nepříjemné. První vyšetření a injekci díky tomu zvládl na jedničku s hvězdičkou.
Na odčervení mu u veterinářky koupila tablety a proti vnějším parazitům mu z naší nabídky vybrala Foresto (rovnou to velké). Tím je o Drogonovo zdraví zatím postaráno.
Jestli vydrží i to Evino, můžete se spolu s námi těšit na pokračování zase za měsíc! :-)
Den 1. – Červen – Červenec – Srpen – Září/Říjen – Listopad – Prosinec/Leden – Únor/Březen/Duben