Co by mělo předcházet pořízení štěněte?

Pes

MVDr. Josef Nosek radí…

Obvykle se setkáváme v této souvislosti s výčtem materiálního vybavení. Tento výčet má své opodstatnění, ale spíše až jako druhý krok, který následuje po rozhodnutí člověka o tom, proč a jakého psa si chce pořídit.

Co by tedy mělo předcházet pořízení štěněte? To je otázka, která (jak se zdá podle situace v ulicích) je řešena zcela okrajově, a troufám si poznamenat, že ne vždy odpovědně ke psům. Toto poměrně ostré tvrzení vychází z pozorování spektra plemen, která si lidé pořizují jako společníky.

co by mělo předcházet pořízení psa

Pořízení štěňátka předchází v některých případech čerpání teoretických znalostí. Má to svůj význam, ale i svá úskalí. Na prvním místě bych rád varoval. Lidská nátura obvykle prvně přijatou informaci přijme jako tu nejdůležitější a správnou.

Buďte opatrní na přijaté informace.

Jejich zdroje a význam lze rozčlenit následovně:

  1. Informace od chovatele (vašeho „tatínka“) – jako chovatel bych je asi považoval za nejdůležitější. Můžete narazit na velmi zkušeného chovatele. S trochou smůly ale můžete potkat i někoho, kdo by chtěl jako zkušený jen vypadat a není jím. Obvykle se snaží vzbudit dojem, že rozumí všemu a nejlépe. S tím si ale jistě poradíte.

    Jedna úsměvná zkušenost v této souvislosti: Pokud bude kritizovat všechny veterináře, buďte na pozoru. Pokud vám poradí nějaké dobré veterináře, bude to asi lepší zdroj. Zvláště v souvislosti s výživou a zdravotní péčí budete pomoc veterinárního lékaře určitě potřebovat.

    Je-li chovatel zkušený a vzdělaný zároveň, je to stále nedocenitelný vklad nejen při koupi štěněte, ale i při jeho dalším držení a výchově, případně i výcviku a chovu.
  1. Informace od ostatních pejskařů bývají často tak pestré a mnohdy si protiřečí, že pro začátek budou nejspíš méně využitelné. Časem se naučíte poznávat ty správné, a pak vám mohou zase naopak být mimořádně prospěšné. Mám na mysli ty správné a zasvěcené, ale můžete se poučit i z chyb a omylů, až budete mít sami více zkušeností.
  2. Vlastní informace získané studiem jsou velmi cenné, jen pozor na autora. Zvláště na internetu se můžete setkat s mimořádně cennými radami, ale i s naprostými nesmysly. Trochu neoficiálně lze dodat, že kromě dobrých a správných informací musíte mít při tvorbě vašeho názoru a pozdějších zkušeností i trochu štěstí.

  3. Velmi cenné informace můžete získat od veterinárního lékaře. Ne vždy je také pejskař, ale zdravotní problematiku zná určitě nejlépe. Pokud byste měli dojem, že jeho obchodní zájmy převažují nad vašimi potřebami, prostě si najděte jiného veterináře. Věřte, že vaše důvěra ve vašeho veterinárního lékaře je důležitá pro vás i pro něho. Váš dobrý pocit se přenese i na vašeho psa a toto tzv. placebo se zúročí i při zdravotní péči. Pak taková spolupráce může dlouhodobě fungovat.

Věnujte velkou pozornost výběru plemene

V zájmu vašeho budoucího mazlíčka a přítele, později i v zájmu vašem, vaší pohody a spokojenosti, věnujte velkou pozornost výběru plemene.

Člověku se obvykle při slově „štěně“ vybaví roztomilá kulička, která chytne za srdce snad každého lidského tvora. Jeho pořízení je báječná volba pro ty, kteří chtějí se psem vytvořit co nejtěsnější kontakt, ale v mnoha případech stojí za úvahu pořízení již odrostlého štěněte, případně dospělého nebo i staršího psa. Pořízení alespoň trochu staršího jedince s sebou obvykle nese úsporu času a někdy i nervů při výchově, především v otázkách základní hygieny a případné „neškodnosti“ v bytě.

Ve snaze vymezit přesně otázky, které by si měl člověk položit před koupí psa, bych volil zhruba následující (mohou vás napadnout i jiné, ale tyto snad pokryjí většinu běžných okolností držení psa):

  1. K jakému účelu si chci psa pořídit?
  2. - Budu ho chtít využívat k nějaké práci?
    - Měl by hlídat majetek nebo chránit mne nebo mou rodinu?
    - Bude z něho jen společník? Jen pro mne? Pro rodinu? Pro více lidí?
    - Chci od něho sportovní výkony? Budou mít vytrvalostní charakter?- Chci se věnovat chovu?

  3. Kolik svého času mu mohu věnovat? Kolik z toho doma a kolik v přírodě nebo venku?

  4. Budu ho občas potřebovat pohlídat někým cizím?

  5. Pokud by měl být využíván k nějaké práci nebo sportu, dovedu ho tomu naučit, nebo to svěřím někomu dalšímu?

  6. Mám nějakou (více či méně jasnou) představu o tom, jak by měl můj pes vypadat?

  7. Je pro mne z nějakého důvodu důležité, aby byl pes určité velikosti?

  8. Bude jeho spotřeba krmiva a další péče v mých možnostech?

  9. Mám představu klidné povahy, nebo spíš velmi agilního psa?

  10. Je pro mne důležité, jakého věku se pes dožije?

  11. Bude můj pes umístěný doma nebo venku?

  12. Jak velký je prostor, který mám pro psa k dispozici?

  13. Jsem nebo mám v rodině alergika?

Odpovědi na tyto otázky by vás měly trochu nasměrovat při výběru plemene. Prostě si je porovnáte s charakteristikou plemene. To, jak spolu vaše představa a plemenná charakteristika korespondují, do jisté míry odhalí, jak pohodový a spokojený bude váš další život se psem. Rozhodně si neříkejte, že se to nějak ukáže. Pes žije cca 10-15 let (liší se podle plemen), to už je pořádný kus vašeho života!

Na druhé straně - nebojte se do odpovědí vložit i emoce. Pokud prostě chcete třeba velkého psa do malého bytu, nenechte si namluvit, že to nejde. Respekt k optimalizaci výběru plemene podle okolností ale stojí za to. Může vám ubrat spoustu starostí.

Kategorií, kterou byste určitě měli při výběru zohlednit, je pracovní a povahová charakteristika plemene. Trápit třeba loveckého psa celý život na vodítku ve městě, border kolii na řetěze apod. je týrání se vším všudy. Když chcete společníka do bytu, najdete ho mezi společenskými plemeny. Když chcete psa na jogging, neměl by to být třeba neapolský mastin. Takových příkladů jsou stovky. Bohužel, reálných situací nevhodné volby plemene je neskonale více.

Psa s průkazem původu či bez něho?

Vypadá to, že odpověď má dvě možnosti, ale ve skutečnosti jsou tři:

  1. Čistokrevný pes s průkazem původu je výborná volba především proto, že to, co si přečtete v různých popisech, charakteristikách a oficiálním standardu plemene, bude nejspíš charakteristikou i vašeho psa. Víte, co vás čeká.
  2. Čistokrevný pes bez průkazu původu je velmi riziková kategorie. Čistokrevní rodiče s průkazem původu mohou mít také čistokrevné potomstvo s průkazem původu, ale musí k tomu splňovat jistá kritéria. Ta jsou především exteriérová (tedy jakási záruka, že i potomek bude vypadat tak, jak příslušné plemeno vypadat má), zdravotní (pes je prostý dědičných vad, pokud se u plemene vyskytují a sledují, ale také má např. správně stavěné končetiny, hřbet, oční víčka, zuby atd. – to rozhodně stojí za úvahu a několik korun navíc).

    U pracovně orientovaných plemen, např. pastevců, ovčáků, služebních a loveckých psů, jde také o jistou záruku jejich správných vlastností, a tedy i jejich možného využití k účelu, pro který tato plemena vznikla, a pro který si je i vy pořizujete.

    O psech bez průkazu původu vám může kdokoli napovídat leccos. Nejčastější je už dávno neplatné tvrzení o přespočetných štěňatech v jinak „papírovém“ vrhu, ale takové tvrzení se nemá o co opřít. Již dávno se matkám ve vrhu ponechávají všechna zdravá štěňata a všechna obdrží průkaz původu, pokud vrh splňuje podmínky k jejich vydání.

    Zkráceně lze konstatovat, že štěňata psa s průkazem původu nemají průkaz z nějakého důvodu. Tím důvodem je obvykle nějaký problém, který se může objevit i u jeho potomka a někdy vám může komplikovat potěšení, které od svého miláčka čekáte. Případně vás může přijít i dost draho (třeba operace nesprávně vyvinutých kyčelních kloubů se rozhodně nepořídí do 10.000 korun, což je obvyklá cena většiny běžně chovaných plemen – tedy jejich štěňat s průkazem původu).

  1. Nečistokrevný pes, tzv. kříženec, je obtížně zařaditelnou kategorií. Při troše štěstí ale najdete to, co od psa očekáváte. V úvahu připadají často psi z útulků, kteří už jsou obvykle dospělí, jaksi „vyprofilovaní“ a při jejich převzetí se o nich mnohdy dozvíte spoustu podrobností o povaze a potřebách toho kterého jedince. Nespornou výhodou kříženců je i relativní dlouhověkost a obvykle pevné zdraví, občas lidé věří, že i chytrost. Ze své praxe mohu uvést, že jsem ošetřoval řadu čistokrevných psů po úrazu na silnici. A naopak, viděli jste někdy přejetého křížence?

    Kromě vykonání dobrého skutku záchranou psa před pobytem v útulku se často stává, že takto přisvojený pes vám je podle své povahy vděčný. Smutnější ale bývá, že s některými „zkaženými“ psy si běžný majitel nedokáže poradit.

A co prostor?

Vyžaduje-li ho pes, poskytněte mu ho. To ale neznamená, že musíte mít obrovský byt nebo zahradu. Malému psovi bude „sedět“ malý byt rozhodně lépe. Pokud budete mít velkého psa a chystáte se trávit většinu času venku nebo mimo byt, pak se z bytu stane vlastně jen bouda na přespání (doufám, že tím nikoho neurazím) a bude určitě stačit i malý byt.

Se zahradou je to trochu jinak. Jsou psi, kteří jsou aktivní i bez majitele, ale nesouvisí to zcela s velikostí psa. Když zavřete třeba labradora na velkou zahradu, bude sedět za vstupními dveřmi a pozorovat kliku v očekávání, kdy vyjdete ven a budete s ním.

Jsou psi průvodci, kteří se nejčastěji rekrutují z ovčáckých plemen, jiná zase raději ohlídají dům, což jsou třeba pastevecká plemena, hovawart, leonberger a řada dalších.

Podrobnosti lze najít v nesčetných zdrojích informací. Jistě stojí za zmínku oficiální webové stránky Českomoravské kynologické unie, kde jsou mimo jiné uvedeny i kontakty na chovatelské kluby plemen nebo jejich skupin. Jsou zde také standardy plemen, které většinou alespoň v krátkosti uvádí, jak a proč plemeno vzniklo a jaká je jeho povahová a pracovní charakteristika.

Vybrali jste si štěně?

Na přímou otázku, jaká volit kritéria výběru štěněte, bych asi uvedl na prvním místě účel a povahu plemene, a na druhém osobní sympatie.

co předchází pořízení psa?

Možná je dobře si uvědomit, že (až na některé nepočetné výjimky) je největším přáním psa být s vámi. Pes může být umístěný venku. Pro lovecké a pracovní psy to bývá dokonce vhodnější volba. Těší se na vás, a když je pustíte, budou pozornější a budou vám chtít být nablízku. Toto umístění ale nesmí být na úkor uspokojení psovy potřeby být s vámi.

Je fér si přiznat, že každé pořízení psa vyžaduje nutně úpravu některých návyků a pravidel. Každé mávnutí rukou nad detaily se může vrátit jako problém. Proč myslíte, že je tolik psů v útulcích? Nedopusťte, prosím, ať přibude nějaký další. Až si vyberete plemeno, budete se muset „v kruhu rodinném“ domluvit na pravidlech. To je téma na dlouhé večery, ale pokud si nestanovíte pravidla, která budou platit pro vás i pro psa napořád, přinese vám výchova i další společný život zbytečně mnoho komplikací.

Věřím, že rozumným výběrem a pořízením psa rozšíříte řady nás šťastných, kterým pes obohatil život a prohloubil jeho citovou stránku.

Hodně štěstí s vaším psem!

MVDr. Josef Nosek

tlačítko